Acta Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun. 2010, 58(6), 59-66 | DOI: 10.11118/actaun201058060059

PROBLEMATICKÉ ASPEKTY UKAZATELE EKONOMICKÉ PŘIDANÉ HODNOTY V PODMÍNKÁCH ČR

Michaela Beranová, Marcela Basovníková, Dana Martinovičová

Ústav podnikové ekonomiky, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika

Ekonomická přidaná hodnota je relativně novým ukazatelem užívaným v oblasti oceňování a hodnocení výkonnosti podniků. Jedním ze svých autorů byla definována jako provozní zisk snížený o náklady kapitálu použitého za účelem dosažení tohoto zisku. Ekonomická přidaná hodnota tak transformuje hlavní cíl podnikání, za který bylo dlouhou dobu považováno dosahování zisku, na tvorbu hodnoty pro vlastníky, tedy vlastně ekonomický zisk prezentovaný právě ukazatelem ekonomické přidané hodnoty.
Podstata ekonomické přidané hodnoty je založena na konceptu reziduálního zisku, který se ve finanční teorii objevil již na konci 19. století. Od svého vzniku na počátku 90. let 20. století má však EVA, vedle mnohých zastánců, také řadu kritiků, a to právě vzhledem k její vlastní podstatě, že má jít o skutečný ekonomický zisk. O tom, jaké úpravy je nezbytné provést, kromě samozřejmého zohlednění nákladů na vlastní kapitál, aby byl účetní zisk transformován na zisk ekonomický, diskutují různí odborníci v podstatě již dvě desetiletí.
Při použití ukazatele EVA ve finančním řízení je nutné respektovat fakt, že tento ukazatel vznikl v jiném ekonomickém prostředí; v podmínkách USA, kde jsou účetní informace většinou vykazovány v souladu s US GAAP. Pokud tedy Stewart (1991) předkládá až 164 nutných úprav účetního zisku, je objektivně zřejmé, že tyto úpravy nelze kdykoli komplexně převzít a bezvýhradně se jimi řídit. Jiné úpravy budou nutné při vykazování účetních informací podle IFRS, podle českých účetních předpisů a v podstatě při aplikaci jakékoli národní úpravy účetního výkaznictví.
Bez ohledu na právní úpravu účetního výkaznictví se ale nejčastější diskuse týkají zejména čtyř oblastí, a to goodwillu a jeho amortizace, odpisů dalšího dlouhodobého majetku, odložené daně a nákladů na výzkum a vývoj. Problematické však nejsou jen tyto vyjmenované okruhy. McIntyre (1999) ve své práci uvádí příklady toho, jak mohou použité účetní metody silně ovlivnit hodnotu EVA.
Problémy správného vyčíslení skutečné hodnoty vyvstávají u všech komponent, které vstupují do výpočtu ukazatele EVA, a to jak u čistého provozního zisku a kapitálu, tak také u vážených průměrných nákladů na kapitál. Se zaměřením na české prostředí se různí autoři v mnoha bodech nutných úprav účetních hodnot shodují, ale mnoho z těchto doporučovaných zásahů nelze provést bez subjektivního zkreslení hodnot vstupních proměnných. Typickým problematickým doporučením je přecenění majetku na reálnou hodnotu. Pokud ale pro konkrétní položku majetku neexistuje aktivní trh, je objektivní stanovení reálné hodnoty prakticky nemožné. Výsledná hodnota bude vždy nějakým způsobem reflektovat aktuální názor oceňovatele. Tato a další skutečnosti diskutované v předloženém článku jsou pak důvodem pro přiklonění se ke kritikům ukazatele ekonomické přidané hodnoty, kteří upozorňují na to, že EVA je ukazatelem, s jehož hodnotou je možné relativně snadno manipulovat.

účetní standardy, kapitál, ekonomický zisk, EVA, provozní zisk, WACC

Received: August 31, 2010; Published: July 17, 2014  Show citation